Kocyánovi

Rádi bychom se vám trošku představili. Jsme manželé (Romana a Radek) skoro 12 let a během tohoto času se nám narodili kluci Jakub a 0ndřej. Dnes je jim 10 a 9 let a díky malému věkovému rozdílu je to nerozlučná dvojice. Kubík velmi rád čte, hraje šachy, má rád všechno nové, také je mu dobře na horách a na táborech s křesťanským klubem Pathfinder. Nemusí špenát a procházky, které nemají jasný cíl. Je veselý a upovídaný.

Ondrášek s oblibou maluje a má rád přírodu. Chtěl by chodit do výtvarného a mysliveckého kroužku.Také on rád jezdí na zajímavé akce a tábory. Nedá dopustit na svého brášku, zastává se slabších a má rád malé děti.

Jelikož byl u nás nepoměr mezi mužskou a ženskou složkou, prostě nám chyběla holčička, rozhodli jsme se o ni požádat. Po třech letech čekání, jsme si z kojeňáčku z Vesky u Pardubic dovezli osmiměsíční Emičku. Bylo to miminečko, které bylo maličké a mělo jen šest kilo. Dnes je to šestnáctiměsíční čiperka, která nejraději běhá, listuje v obrázkových knížkách a vytahuje nádobí z kuchyňské linky. Oblíbila si naše kluky a když začnou řádit všichni tři, je doma veselo (chudáci sousedi).

Já, maminka Romana, 35 let, jsem profesí vychovatelka. Tato práce mě naplňovala, ale skloubit zaměstnání s péči o rodinu bylo těžké, takže jsem se rozhodla být maminou na plný úvazek. Teď jsem s Emi na mateřské. Ráda čtu, chodím s rodinou do přírody, a když mi to vyjde, zajdu si zaplavat. Jsou pro mě vzpruhou setkání s kamarádkami a věřícími pěstounkami.  

Tatínek Radek, 33let, který dříve pracoval jako kazatel, nyní pracuje s lidmi bez domova coby streetworker azylového domu. Také on má rád přírodu, hory, kolo a dovádění s dětmi.

Žije se nám spolu dobře a jsme zvědaví, co má pro nás náš Pán do budoucna ještě připraveno. 

 Naše rodinka.

Tak to jsme my, rodiče,

... a naše dětišky: Ondra, Emička a Kuba

... a znovu Emička.