Reportáž o slavnostním otevření 5. domku na Karpentné publikovaný v ostravském Horníku najdete zde.
Vydáno 20. května 2010
Článek vydaný v Moravskoslezském denníku dne 23.12.2008
Pěstouni na sedminásobný úvazek aneb Lidé, kteří na Everest vystupují každý den
Oldřichovice, Ostrava - Dva klučiny, kteří by jinak prožili dětství v domově nebo ústavu sociální péče, si vzali do pěstounské péče Dana Horeličanová z Třince a její manžel. Neodradilo je ani to, že mladší chlapeček je vážně nemocný a téměř nevidí. Naopak, vybrali si jej.
Břetislav Lapisz
Alexandr potřebuje péči prakticky čtyřiadvacet hodin denně. Jeho zrak je silně oslabený, téměř nevidí. Má také svalovou ochablost, takže nedokáže sám sedět, nemluví a ani nedrží hlavičku. „Jeho psychický vývoj odpovídá několikaměsíčnímu miminku. Když k nám přišel, nejenže neuměl mluvit, ale dokonce ani plakat. Vydával spíše jen určité zvuky, spíše až skřeky. Může to vypadat divně, ale pro nás byl úspěch, za kterým bylo ale hodně úsilí, když se plakat naučil. Sociální pracovnice, která se o něj dříve starala v ústavu, byla při návštěvě u nás téměř v šoku. Říkala, že ten pokrok je obrovský,“ říká jeho náhradní, ale zlatá maminka.
Podle ní už dokáže dát například najevo, kdy je spokojený a kdy ne. „Jestli vůbec a jak se jeho zdravotní stav a vývoj mohou pohnout dopředu, to nám nikdo říci nedokáže. Ze zkušeností lékařů ale probíhá vývoj obdobným způsobem postižených dětí ve skocích. Takže cvičíme, věnujeme se mu a věříme v další zlepšení,“ pokračuje Dana Horeličanová.
Stěhování v předvečer Štědrého dne
Před letošními svátky čeká na Horeličanovy velká změna. Budou se totiž stěhovat do nového domku do Karpentné. „Je to sice jen pár kilometrů od Třince, kde bydlíme nyní, ale fuška to bude. Jsem proto nervózní, nespala jsem teď dvě noci. Štědrý den bychom už ale měli prožít v novém,“ věří vystudovaná učitelka.
Jako čtyřčlenná rodinka budou ale Horeličanovi obývat novostavbu jen zhruba tři měsíce. „Rozrosteme se o pětici sourozenců ve věku od dvou do devíti let, kteří k nám přijdou z dětského domova. Je nám jasné, že to kafe, které si tak pomyslně chystáme uvařit, bude hodně silné. Domky, které pro pěstouny staví občanské sdružení Filadelfie, by se ale měly stát přístavem pro co nejvíce dětí z domovů a ústavů. Protože jde o pětici sourozenců, tak jsme je nechtěli rozdělit. Pochybnosti o tom, jak se nám to vše podaří zvládnout, mě přepadají dost často. Ty děti ale pomoc potřebují,“ dodává jejich budoucí náhradní maminka.
Kdo za tím vším stojí? Filadelfie
V tomto případě nejde o americké velkoměsto, ale o občanské sdružení. Jeho zakladatelem, ale také současným ředitelem, organizátorem a chlapíkem, který si na nedostatek práce stěžovat určitě nemůže, je Bruno Heider. „Začínali jsme v roce 2003. Za tu dobu jsme dostali z domovů a ústavů sociální péče zhruba třicet až čtyřicet dětí. Vycházíme z toho, že ani sebelepší domov dětem nemůže dát to, co vzor otce a matky v normální rodině. Ti by měli být zárukou, že svým dětem vtisknou základy křesťanské etiky a morálky. Rovněž city jako láska, něha, bezpečí, teplo domova se nahradit nedají,“ vysvětluje ředitel Filadelfie. Zároveň zdůrazňuje, že na rozdíl od dětských domovů, které jejich svěřenci po dovršení osmnácti let musejí opustit, projekt Filadelfie umožňuje, aby v rodinách zůstávali mladí lidé déle, než se jim takzvaně podaří postavit na vlastní nohy.
Plány do budoucna?
Už brzy by se sousedy Horeličanových měly stát další tři pěstounské rodiny. Ty by se měly nastěhovat do domků, které se v Karpentné Filadelfie chystá postavit. „Parcely už máme koupeny. Na všechny tyto domky budeme potřebovat zhruba šestnáct milionů korun. To už jsou dost velké peníze. Je proto jasné, že musíme spoléhat na pomoc sponzorů. Máme štěstí, že podnikatelé, které jsme oslovili v minulosti, s námi počítají a pomáhají nám pořád. Výrazně nám pomohl třeba ČEZ, ČEPS, ale také menší podnikatelé z celého kraje. Pokud se nám podaří dostavět všechny čtyři domy v Karpentné a jeden v Nýdku, tak to pro nás určitě nebude znamenat, že začneme odpočívat. Spíše nás to posílí a vrhneme se do dalších projektů. Všech dvacet tisíc dětí, které v republice v současnosti žijí v domovech, k novým rodičům určitě v dohledné době nedostaneme. Každé dítě, které ale dostaneme do rodiny, je důležité,“ dodává šéf Filadelfie.
Další zajímavé články:
3.9.2008 - Regionální Hutník informuje o zahájení Projektu 2 na Karpentné.
Článek najdete zde.
Novináři se zajímali jak jsme si poradili s prvním projektem v Oldřichovicích.
24.10.2006 - Moravskoslezský Denník - článek o úspěšném dokončení Prvního projektu.
Reportáž České televize.
Česká televize natočila reportáž o rodině Penkalových, který můžete sledovat zde.
Článek z Mladé Fronty Dnes o Filadelfii Odlřichovice.
Datum: 23.09.2004
Autor: PETR BROULÍK
Zdroj: Mladá fronta DNES
Pěstouni budují pro děti přístav
Stavby pod lanovkou na Javorový mají zajistit dětem z dětských domovů lepší domov
Třinec - Přestože se v České republice rodí stále méně dětí, stává se, že některé z nich jsou nechtěné.
Nezřídka se pak stane, že rodiče dobrovolně učiní ze svého potomka sirotka a odloží je do kojeneckého ústavu nebo do dětského domova. Nevinné dítě pak vyrůstá bez mateřské lásky a rodinného zázemí a hrozí mu, že takový cit nebude v dospělosti samo možná umět dát.
Takové dítě má pouze naději, že je někdo adoptuje. Případně že se ho ujmou takzvaní pěstouni - manželský pár, který sice dítě neadoptuje za své, ovšem je schopen mu zabezpečit do dospělosti výchovu v normálně fungující rodině.
Tento záměr má i občanské sdružení Filadelfie - Přístav Oldřichovice. Rozhodlo se vystavět pro dvě rodiny pěstounů domy, v nichž budou opuštěné děti vyrůstat v normálně fungujících rodinách.
Pro opuštěné děti i bazén a altán
Projekt by měl stát necelé čtyři a půl milionu korun a v jeho rámci vzniknou pod lanovkou na Javorový vrch nejen dva rodinné domy, ale i bazén, hřiště a altán. Tvůrci projektu využili sponzorského daru Apoštolské církve, která pro oba domy poskytla pozemek za dvě stě tisíc korun a další finance.
Projekt zaujal i další sponzory. "Stavební firma nám poskytla slevu na plastová okna, Třinecké železárny nám poskytnou strusku a hypermarket nám slíbil vybavit domy nábytkem. Jsou i sponzoři, kteří nechtějí být zveřejněni," říká ředitel sdružení Bruno Heider. Dodal, že pokud stavba půjde dobře, rodiny by se měly do domů nastěhovat na jaře či v létě příštího roku.
Chtěli mít vždy kupu dětí
Jedním z pěstounských párů, kteří se budou o děti v Třinci-Oldřichovicích starat, jsou manželé Penkalovi z Ostravy-Zábřehu.
Bydlí zatím ve dvoupokojovém bytě, v němž se starají o své dvě děti a o dvě svěřené. V Oldřichovicích by se měla jejich rodina rozrůst o další děti. "Už, když jsme se brali, chtěli jsme mít velkou rodinu. Po dvou dětech už ale manželka nemohla mít další. Tak jsme se stali pěstouny," říká dvaatřicetiletý Martin Penkala, který pracuje v Nové huti jako provozní kontrolor.
Jeho žena Hana pracovala jako rehabilitační sestra pro děti s dětskou obrnou. "Děti v kojeneckém ústavu či v dětském domově citově strádají. Znají vlastně jen koutek na hraní a denně si jedno dítě bere sestra do osobní péče. To je pro citový vývoj dítěte velice málo," říká třiatřicetiletá žena.
Dodává, že se snaží dětem nahradit rodiče se vším všudy. "Fungujeme jako normální rodina. Tatínek pracuje a máma se stará o děti."
Přestože si mnohá manželství pořizují dnes pouze jedno dítě, Hana Penkalová nemá s větším počtem dětí problémy. "Často se mne kamarádky ptají, jak že to zvládám se čtyřmi dětmi? Odpovídám, že nijak. Já vařím a děti si hrají. Dokáží se skvěle mezi sebou zabavit a vytvořili jakousi soudržnou tlupu."
Kousání do nohy a malý Radovánek
Hana Penkalová však líčí pobaveně vývoj vztahů mezi dvěma vlastními a dvěma dětmi, které mají manželé v pěstounské péči. "Když jsme přinesli domů dnes šestiletou Sylvu, tak nám po čtrnácti dnech naše děti řekly, že už bychom ji mohli zase odnést zpátky. Dnes pětiletý Daniel ji dokonce často kousal do nohy," usmívá se Hana Penkalová.
"Když jsme však přinesli domů z kojeneckého ústavu dnes tříletého Honzíka, bylo to pro všechny tři děti miminko. Byl zprvu pohybově opožděný a nedůvěřivý, ovšem dnes mu říkáme Radovánek. Pořád je dobře naladěný," říká žena.
Obě děti v pěstounské péči jsou z poloviny romského původu. "Neměli jsme při žádosti zaškrtnutou kolonku etnické dítě. Nabízeli nám bílé dítě, ale pak když jsme viděli Sylvu, byli jsme okamžitě rozhodnuti. I když jsme přeci jen řešili, co to bude pro nás a naše okolí znamenat," říká Martin Penkala.
Jeho žena dodává, že nezáleží na barvě kůže. "Člověk je takový, jaký se narodí, a nemůže za to. Lidé se po mně sice někdy udiveně obracejí, když jsem s dětmi na procházce, ale už jsem si zvykla. Dnes už jsem na svůj krok naopak dokonce hrdá a začala jsem také více Romy chápat a svým způsobem studovat," říká žena.
NEWTON Information Technology, s. r. o. Copyright (c) 2003
Zdrojem zpráv je MFDNES, MAFRA, a.s. Copyright (c) 2003
